Šlachovité ruce pevně sevřely drsný povrch lýkového lana. Srdce nezastavitelně tlouklo a připravovalo tělo na vrcholný atletický výkon. Vzpřímená hlava směřovala vzhůru k nebi a snažila se upřít pozornost k vrcholu provazu. Od vytouženého olympijského zlata na hrách v Paříži v roce 1924, dělilo československého reprezentanta Bedřicha Šupčíka osm metrů. Kdo však někdy zkoušel šplh na laně ví, že tahle vzdálenost může být nekonečně dlouhá, zvláště když ji musíte zdolat bez pomoci nohou! Pro Bedřicha Šupčíka byla však mnohem delší chvíle před výkonem. Doba před zahájením pokusu, kdy se v mysli atleta často promítá vše, co ho dovedlo až sem. A taky vše, o co mohl případným neúspěchem přijít. To všechno se vypařilo do prázdna s prvním přítahem směrem vzhůru. Stopky rozhodčích se zastavily na čase 7, 2 vteřiny. Stačilo to na zápis mezi sportovní legendy? Stačilo to na naši první zlatou medaili v historii her?
Nebýt složité rodinné situace, Bedřich Šupčík by se možná k této gymnastické disciplíně nedostal. V početné rodině žijící městečku Trumau poblíž Vídně pro něj totiž nebylo místo, a tak strávil dětství u tety v Kvasicích u Kroměříže. Právě tady vstoupil do místního Sokola a dostal se ke gymnastice. Jeho tělesnou zdatnost a psychickou odolnost záhy prověřila první světová válka. Z chlapce se po návratu ze zákopů stal zdatný muž, čehož si všimli i cvičenci v Kvasicích a doporučili ho na angažmá do brněnského Sokola. Zde své gymnastické schopnosti nadále tříbil, ale na olympijskou nominaci to zpočátku nevypadalo. Bedřich Šupčík musel nejdříve projít náročným tréninkovým procesem a propracovat se až k nominačnímu závodu. Osmé místo nebylo ničím, co by věstilo olympijský úspěch, na poslední nominační místo to nicméně brněnskému gymnastovi stačilo. Bedřich Šupčík tak mohl spolu s reprezentací vyrazit do Paříže. Byl to nejkvalitněji obsazený šplh v historii her. Ojedinělá technika, kdy rukou nepřehmatával u hrudníku, ale až u pasu, však katapultovala Bedřicha Šupčíka na nejvyšší stupínek, kde se udržel do konce závodu. Naše historicky první olympijské zlato uhájil o chlup před favorizovaným Francouzem, což nezapomněl okomentovat s humorem sobě vlastním.
Člověk dře na hrazdě, na bradlech, na kruzích, pak dobře zvládne takovou lehkou věc, jako je šplh, a najednou tolik slávy... Vždyť já to trénoval už jako kluk, když jsem lezl po stromech. I po tomto triumfu nadále Bedřich Šupčík získával gymnastické vavříny. Na legendární zlatý šplh v Paříži, však již nenavázal. V roce 1931 ukončil závodní kariéru a přestěhoval se do Prahy, kde působil ve vedoucí sokolské funkci a zároveň se živil jako obchodní zástupce firmy prodávající hasící přístroje.
V poměrně brzkém věku však bývalého elitního gymnastu postihly vážné zdravotní problémy, kvůli kterým se s rodinou dostal do finanční nouze. Poměry se změnily i v Československu. Komunistické úřady po roce 1948 tak neměly jakýkoliv zájem bývalému Sokolovi a prvorepublikové sportovní hvězdě pomoct. První československý zlatý olympijský medailista zemřel ve stínu své někdejší slávy v roce 1957. Na jeho počest se od roku 1993 pořádá v Příbrami Memoriál Bedřicha Šupčíka. Věděli jste, že stadion, kde Bedřich Šupčík vybojoval historické zlato je i po sto letech stále v provozu? Po rekonstrukci se na něm v loňském roce konalo olympijské klání.
Text: Jiří Sochorek To se mi líbí
0 komentářů