Když začínala závodit, byly dostihy výsadou mužů. Většina z nich byli dokonce důstojníci, kteří nepovažovali za čestné soupeřit se ženou. Lata Brandisová ale ukázala nejen to, že se mužským žokejům vyrovná, ale v roce 1937 nad nimi dokonce zvítězila. S klisnou Normou si podmanila Velkou pardubickou steeplechase. Původem byla Lata ze šlechtického rodu, její život ale pohádkový rozhodně nebyl...
Dvojčata Marie Immaculata (Lata) a Marie Kristýna Brandisovy se narodily 26. června 1895 na zámku v Úmoníně poblíž Kutné Hory do hraběcí rodiny Leopolda a Johanny Brandisových. Rodina Laty byla už dlouho provázaná s koňmi. Nejen, že je choval její otec a další příbuzní, ale její prastrýc Oktavián Josef Kinský dokonce spoluzaložil Velkou pardubickou. Lata s dalšími sourozenci, jichž bylo osm, jezdectví milovala. Převlékala se do mužských šatů a malovala si knír, aby se mohla jako mladá bavit domácími dostihy. Na svém prvním oficiálním, v roce 1916, se ale zranila.
Vůbec první žena, která se odvážila na Velkou pardubickou
První světová válka šlechtické rodině ublížila - Brandisovi přišli v bojích o syna Mikuláše a taky část majetku. Vznik Československé republiky znamenal další majetkové ztráty a rodině zůstal jediný kůň. Lata ale trénovala s koňmi ve Velké Chuchli a účastnila se dámských dostihů. Když ji oslovil vzdálený bratranec Zdenko Radslav Kinský, aby trénovala u něj, otevřely se jí nové možnosti. A tak se v roce 1927 přihlásila do Velké pardubické.
Ostatní účastníci protestovali, nechtěli soupeřit se ženou. Československý Jockey Club ale její účast odsouhlasil, částečně určitě i proto, že jeho předsedou nebyl nikdo jiný než Zdenko Radslav Kinský. Lata se dostihu účastnila a dokončila jej, se třemi pády se umístila pátá. Od žokejské kariéry ji to ale neodradilo a několik dalších ročníků se pohybovala kolem stupňů vítězů - dokonce byla i druhá a třetí, vítězství se jí ale vyhýbalo.
Češka, která porazila favorizované nacisty
Jezdila tehdy na klisně Normě, která už měla být pomalu přesunuta do chovu, Lata si ale vyprosila poslední závod s ní. A 17. října 1937 právě s Normou celou Velkou pardubickou steeplechase vyhrála. Když projely cílem, na čtyřicet tisíc diváků se radovalo, samozřejmě i z politických důvodů. Na českém závodě zvítězila Česka s českým koněm. Předchozích sedm ročníků totiž ovládli Němci, poslední čtyři dokonce vysoce postavení nacisté. Oslavy přerostly až do průvodu na náměstí v Pardubicích. Lata byla oslavována jako hrdinka. Další ročníky závodu ale přerušila druhá světová válka. Tu jezdkyně přečkala se sestrami doma na zámku v Řitce a na jejím konci ošetřovala vojáky v pražském lazaretu.
Po válce se zapojila do obnovených dostihů, na svůj původní úspěch už ale nenavázala. V listopadu 1949 se dokonce zranila natolik, že musela s jízdou přestat a do konce života chodit o holi. Komunisté pak zestátnili sestrám zámek, a ty se tak přestěhovaly na přidělenou chatu, kde žily až do pokročilého věku. O Latu se v posledních měsících života staral synovec v Rakousku, kde také v roce 1981 zemřela a je zde i pohřbená. To se mi líbí
0 komentářů