Nedlouhý oddechový čas mezi dvěma světovými válkami, kterému říkáme první republika, byl pro Československo dobou prosperity vyšší a střední třídy, dobou funkcionalistické architektury, moderního malířství, divadla a zábavy jdoucí ruku v ruce s moderním životním stylem. Odvrácenou tváři jsou poměrně velké sociální rozdíly a chudoba některých skupin obyvatel jako následek první světové války a velké hospodářské krize. O tom ale příliš nemluvíme. První republika je klenot naší národní historie a my na něm jen neradi hledáme kazy.
Autor fotografie: Václav Jírů, Pes a Harmonikář (bída let 1933-1934), fotografie pochází ze sbírky Moravské galerie v Brně
První republika je jednou z nejoblíbenějších kapitol našich novodobých dějin. Jakýmsi rodinným stříbrem, jehož vady na kráse si neradi připouštíme. Snadno se ztotožníme s dynamickým životním stylem i s étosem, který dal první republice do vínku její prezident Tomáš G. Masaryk. Nechceme ale příliš hovořit o velkých sociálních nerovnostech, ani o tom, že život v meziválečném období byl pro mnohé obyvatele Československa velmi náročný. Republika se musela ve dvacátých letech vyrovnávat s následky právě skončené války, ve třicátých letech ji ničila světová hospodářská krize, která s sebou nesla závažné sociální a hospodářské problémy. Dnes sledujeme první republiku většinou perspektivou úspěchů její vyšší a střední třídy, funkcionalistické architektury, moderního malířství, divadla a dalších fenoménů, které si našly místo v literatuře a ve filmu. K realitě však patří také utrpení válečných invalidů, nouzové kolonie a tisíce nezaměstnaných, jejichž rodiny uvízly v pasti chudoby, na jejíž řešení se prvorepublikovým vládám nedařilo najít účinný recept.
Tabulka velikostí
Objednávku (v ČR) Vám dodáme do 5 pracovních dní. Nejčastější doba dodání je 2 dny od objednání. Nejrychlejší dodání je na výdejny Zásilkovny.
hmotnost | 80 g |
---|---|
autor | Václav Jírů |
Název fotografie | Harmonikář a pes (bída let 1933-1934) |
Vzdělávací, s motivem zvířat, rostlin, jídla nebo například dopravních prostředků.
Prahu známe jako stověžatou, přitom počet mostů přes Vltavu se legendárnímu počtu věží takřka blíží.
Vyprovází děti do postele už od roku 1965 a jen těžko byste našli v Česku někoho, kdo by jej nemiloval.
Tato publikace byla vydána u příležitosti výstavy Neznámé portréty známých: Osobnosti mezi první republikou a totalitou, prezentovanou v MacNevenovském paláci v Praze od 10.
Není hezčího pocitu než někomu udělat radost - ale ruku na srdce, někdy jde z toho tápání nad velikostí nebo výběru vhodného motivu hlava kolem.