Tričko Legionáři

Jak legie vznikly? Ještě před válkou pracovalo mnoho našich krajanů v Rusku a rozhodli se, že než za monarchii, budou raději bojovat za vlastní svobodu. V Kyjevě tak vznikla první jednotka se jménem Česká družina s přibližně tisícovkou bojovníků. Ti se výborně hodili k výzvědám za nepřátelskou linii a pašováním zpráv o zahraničním odboji. Jednotka postupně sílila a ve slavné bitvě u Zborova v roce 1917 už stálo více než 3 000 legionářů. Postupně se k nim přidávali i vojáci ze zajateckých táborů a na konci války bylo v legiích v Rusku až 70 000 bojeschopných mužů. Po válce je čekal ještě náročný návrat domů a boj s bolševiky - museli se probojovat celou Transsibiřskou magistrálou až do Vladivostoku, odkud je Spojenci evakuovali na lodích. Tento neuvěřitelně náročný úkol zvládli a dostali se domů, někteří až dva roky po konci války.

Československé legie ve Francii byly známé pod názvem "Nazdar" a mnoho z jejich vojáků padlo v bitvě u Arrasu. Jejich jednotky se začaly znova rozšiřovat až od roku 1917, na konci války ale čítaly přibližně 10 000 mužů. Legionářů v Itálii bylo více zejména díky velkému počtu válečných zajatců, bojovalo zde na 20 000 Čechoslováků.

Jaký byl osud legionářů po návratu domů? Nečekal je žádný odpočinek, museli se pustit do bojů o hranice Československa - působili na Těšínsku proti Polákům i na Slovensku proti Maďarům. Mezi válkami byl jejich odkaz brán vážně, lidé je vnímali pozitivně. Zatracování ale byli nacisty i komunisty. Jedni je obviňovali ze spolupráce s bolševiky, druzí naopak nezapomněli na jejich poválečný boj proti nim. Mnozí hrdinní legionáři byli odsouzení k vězení nebo dokonce smrti. Heliodor Píka, Josef Pešek nebo třeba Karel Kutlvašr. Rehabilitace se legionáři dočkali až po sametové revoluci a na nás teď je, aby se na jejich zásluhy už nikdy nezapomnělo.