35 let spravedlnosti. 35 let možností. 35 let hledání identity Česka. Sametová revoluce slibovala život plný otevřenosti - v názorech i státních hranicích. A my ho dostali. Můžeme si říkat téměř cokoliv bez strachu z trestu, můžeme studovat, cestovat, tvořit. Můžeme pracovat nebo nepracovat, jak jen chceme. Nosíme oblečení jako všude jinde ve světě, máme ty nejchytřejší telefony a nejspolehlivější auta. Ale co dál?
Když se v devadesátých letech Česká republika vracela zpět do společenství evropských zemí, osvěžila se její poněkud otupělá národní identita novými podněty. Ne všichni z toho byli nadšení. Mnozí z těch, kdo v listopadu 1989 cinkali s upřímným srdcem na náměstích klíči, byli zaskočeni povahou změn, které přišly po pádu komunismu. Jako by se vše obrátilo vzhůru nohama. Kolektivní odpovědnost, která byla alfou a omegou života člověka v minulém režimu, ztratila prakticky přes noc význam. Zmizela vůdčí role dělnické třídy, padly velké státní podniky a do popředí se začala drát nově vznikající podnikatelská vrstva ztělesňující soutěživý individualismus. Svět po pádu komunismu propojil globální kapitál a my už více jak jednu generaci hledáme pro češství a pro české národní symboly nové role, které by důstojným způsobem navázaly na význam, který pro nás měly ve dvacátém století.
Text: Eva Krejčí, Jiří Pátek
Fotografie: Jan Jindra, Karel Cudlín To se mi líbí
0 komentářů