Rádi bychom vám v sérii článků nabídli pohled na Českou republiku, který ji ukazuje jako jedno z nejlepších míst k životu v roce 2023. Nikoliv jako nejlepší nebo unikátní, ale společně s dalšími zeměmi jako skvělou. Pokud si ťukáte na čelo nebo si říkáte, že přehledů českých vynálezů a prvenství jste již řádku četli, věřte, že nabízíme pohled nový. Jsme totiž přesvědčeni, že přes všechny problémy, neduhy a nedokonalosti se Česku povedlo za 30 let od pádu komunismu a především za posledních deset let od hospodářské krize získat neuvěřitelnou kombinaci faktorů, které z něj činí jednu z nejatraktivnějších destinací pro život na celém světě
.
Čeština je jedním z nejvíce tvůrčích jazyků
Čeština je 83 nejpoužívanější jazyk na světě. Nepřekvapivě česky mluví okolo 13 miliónů lidí. Z více než 7000 existujících jazyků je to slušné, ne? Zajímavé je srovnání podle bohatosti slovní zásoby. Neexistuje totiž žádný přesný způsob měření, vždy jde o odhady, nejčastěji podle starých slovníků. Autoritativním zdrojem by mohl být výzkum společnosti Ethnologue: Languages of the World, 23. vydání (2023), podle něhož má čeština 600 - 800 tisíc slov, což ji řadí na 11. až 13. místo na světě.
Ze slov, které nejde přeložit z češtiny do angličtiny se proslavily se hned dvě: lítost a prozvonit. Lítost díky Kunderovým dílům, ve kterých kromě čistého smutku zahrnuje určitý nevyjádřitelný druh trápení. Prozvonit díky svému kurioznímu účelu… Angličtina si vypomáhá slovesy miss-call nebo page. Na webu Eunoia.cz, který funguje jako jakýsi vyhledávač překladatelských oříšků, se kromě lítosti a prozvánění vyskytuje vybafnout, které je zde definováno jako „To jump out and say boo“ a také nehrotit to, což má „a choice not to stress about something“. Překladatelům dává často zabrat také česká pohoda a všechny její odvozeniny jako pohodový, na pohodu, v pohodě atd.
Během obrození se asi poprvé ukázala česká schopnost si s jazykem hrát. Abychom se co nejvíce vymezovali vůči němčině, vznikala slova jako “nosočistoplenka”, coby kapesník nebo “klapkobřinkostroj”, protože klavír neznělo dost česky.
Čeština také využívá diakritická znaménka, jako jsou háčky a čárky, které mění výslovnost písmen. Výskyt písmena Ř je nejspolehlivějším důkazem, že se jedná o český text. České Ř se objevilo už ve 13. století a jeho vznik má několik možných vysvětlení. Jedním z nich je vývoj z písmena R, po kterém kdysi v praslovanštině následovala změkčovací hláska Ь, jež se později začala zapisovat jako apostrof. A z něj se posléze vyvinul háček: z mor’e se stalo moře, ze tr’i vzniklo tři atd.
Angličtina díky češtině například poznala hachek, tedy háček jako diakritické znaménko, nebo tunneling od slovesa tunelovat, které v Česku vzniklo během divokých 90. let. Nejslavnějším slovo českého původu je robot. Použil jej sice poprvé Karel Čapek ve své hře R. U. R., výraz jako takový ale vymyslel jeho bratr Josef. Karel totiž chtěl původně umělé dělníky označit jako laboři, ale Josef navrhl vycházet ze slova robota. A tím změnil historii.
Měna Spojených států amerických má původ v češtině. Slovo dolar je odvozené od našeho tolaru raženého už od 16. století v Jáchymově. Z původního tolaru označeného jako Joachimsthaler (jáchymovský tolar) a později Thaler se do německy mluvících zemí rozšířil i tolar, odkud už jako dolar zamířil i do Ameriky a dalších států.
Tradiční tanec údajně odkazuje svým názvem na sympatie Čechů k polskému povstání proti Rusku ve 30. letech 19. století. Polka jako taková se poprvé tančila v Praze v roce 1831 a odtud pak prosákla do zahraničí. Ať už pod svým původním názvem nebo s mírnými úpravami ji znají napříč zeměkoulí - ve Finsku například existuje polkka a v Argentině polca.
Málokdo by hledal původ tak mezinárodního slova, jako je pistole, u českých bojovníků z 15. století. Husité ale při svých výpravách používali palnou zbraň píšťalu, ze které ve francouzštině vzniklo pistolet a v italštině pistola. Dnes je pistole téměř mezinárodní a i u nás označení píšťala rychle vymizelo.
Jan Werich: „Čeština je krásná řeč. Ona má obrovskou plejádu slov pro obyčejný věci. Třeba kulaťoučké jablíčko. To neřeknete jinou řečí. Angličan musí říct “a litte round apple“, malé kulaté jablko…. Tomu přece chybí barva i vůně.“
Stránka Čeština 2.0 se zabývá sbíráním českých novotvarů. I tam se ukazuje, jak si s jazykem umíme krásně hrát. Tak třeba se můžeme “ulajknout” (nechtěně olajkovat příspěvek na sociální síti). Můžeme cítit “knižmo” (pronikavá vůně nově rozbalené knihy nebo zažít “alzaheimer” (stav, kdy zapomenete, co jste si objednali v e-shopu). A třeba “kontokorentiér” by měl být člověk permanentně přežívající díky kontokorentu, tedy možnosti jít na účtu do mínusu.
Když jsme před pěti lety začínali s Bohémou, vysvětlovali jsme co děláme jako obrodu vlastenectví. Ani po pěti letech se nic nezměnilo - vyděšené pohledy a zařazení ke krajní pravici. Možná je termín “vlastenectví” (jak zmiňuje Deník N) pro současnost zprofanovaný a nelze jej šmahem rehabilitovat. Možná je čas na termín nový, vždyť čeština je k tomu dokonalá! Co říkáte na “státolásku”, “českování”, “vlastiznění” či “státenectví”?
Josef Dobrovský
Taky si při pohledu na jména vepsaná do fasády Národního muzea představujete, jaký asi byl život oněch dvaasedmdesáti českým národem vyvolených? Pravdou je, že jejich životy nebyly na hony vzdálené nám obyčejným smrtelníkům. Všichni prožívali radosti i strasti, vzestupy a pády a ani oni neměli úspěch osudem předurčený, právě naopak. Jedním z největších bojovníků s osudem byl Josef Dobrovský. Stačilo totiž málo a Josef Dobrovský se nedožil ani svých třicátých narozenin. Komplikovaný byl i jeho vztah k českým zemím, českému jazyku a češství obecně.Modrý Abbé, jak se Dobrovskému přezdívalo, se totiž v roce 1753 nenarodil někde, kde bylo slyšet češtinu na každém rohu. Na svět přišel v dnešním Maďarsku. Do Čech se sice s rodinou záhy přestěhovali, ale stejně to jeho spolužákům na gymnáziu v Německém Brodě nezabránilo, aby se mu smáli, že je cizák a neházeli po něm kameny. Josef Dobrovský se ale nedal a začal se učit česky. A s češtinou spojil i svou vědeckou kariéru. Jeho díla jako Dějiny české řeči a literatury nebo Zevrubná mluvnice jazyka českého se stala stěžejními pracemi pro obrozence. Tato díla přitom málem ani nevznikla.
V září roku 1782 se Dobrovský zúčastnil honu pořádaného Nostici v jindřichovické oboře u dnešního Sokolova. Když viděl, že hraběnka Nosticová míří na zvěř, která běžela k místu, kde stál s mladým hrabětem, strhl ho okamžitě za sebe a zakryl jej svým tělem. V tom již padl výstřel a kulka zasáhla Dobrovského do kyčle. Olověný suvenýr nešel vytáhnout a Dobrovský tak vzpomínku na Sokolovsko s sebou nosil po zbytek života. Ani ten nebyl o nic příjemnější. Dobrovský po této nehodě začal bojovat s duševní nemocí, kterou dával za vinu právě sokolovskému incidentu. I v tělesných a duševních bolestech však zvládl položit základy moderního českého jazyka i budoucího Národního muzea a za to si to jméno na jeho fasádě zkrátka zaslouží, nemyslíte?
To se mi líbí
0 komentářů