Nejlepší místo na zemi: Humor

Heydrich řekl o Češích, že jsou to smějící se bestie a že Čecha nelze zlomit, že se jen ohne. To je správně česky sarkastické začít citátem jedné z největších zrůd dvacátého století, ne? Máme tedy nějak specifický či výjimečný humor? Srovnávat humor přes čísla nelze (ikdyž by to bylo jistě zajímavé), proto se pojďme podívat, jak to s českým humorem bylo v historii a nyní.

Spisovatel Jáchym Topol o Češích říká, že se snažej nenechat rozházet nepřízní osudu nebo třeskutým příběhem a pomáhají si ironií a sarkasmem. Je to nějaká česká cesta, tahle sebeironie. Čechy jsem nedokázal vystihnout jinak než s touhle škraboškou sebebičujícího vysmívání. Další spisovatel, Jaroslav Rudiš, který mimo jiné vyučoval na berlínské Humboldtově univerzitě to vidí podobně: „Kupříkladu v Německu a v Polsku zásadně oceňují jednu českou vlastnost: smysl pro ironii a sebeironii. Umíme se zkrátka shodit. Proto je také v Polsku a Německu neuvěřitelně populární Švejk.“

Kromě Cimrmana, kterého zmíníme později, je nejznámější humornou personou bezpochyby právě vojín Josef Švejk. Z pera Jaroslava Haška vyšel již před skoro sto lety. Švejk se vyznačuje zdánlivou naivitou a hloupostí, které jsou ale ve skutečnosti maskou pro jeho přežití a způsob, jak se vypořádat s absurdností a nelogickostí autorit. Jeho charakter je často interpretován jako ztělesnění českého “malého člověka”, který se snaží vyhnout se zbytečným problémům a konfliktům prostřednictvím lsti a chytrosti. O tom budeme v jiné kapitole polemizovat.

Humor v Švejkovi je založen na ostrém kontrastu mezi oficiálními nároky na řád, disciplínu a vlastenectví a realitou chaotického a nesmyslného vojenského života. Švejkova neustálá připravenost “sloužit císaři” je doprovázena řadou komických epizod, kde jeho doslovné a přehnané dodržování rozkazů vede k absurdním a často katastrofickým výsledkům.

Je suis Švejk.

Během komunistického útlaku vznikla další klíčová česká persona. První zpráva o existenci českého velikána Járy Cimrmana se objevila 23. prosince 1966 v pořadu Československého rozhlasu Nealkoholická vinárna U pavouka autorů Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka. Od té doby se fiktivní postava univerzálního českého génia stále vyvíjí. Cimrman má v české kultuře značný ohlas, jeho hry hraje Žižkovské divadlo Járy Cimrmana.

V roce 2005 Cimrman dokonce získal nejvyšší počet hlasů v celonárodní anketě Největší Čech. Kvůli pravidlům soutěže ale byl vyřazen a byla mu udělena jen čestná cena. Cimrmanova popularita vedla k pojmenování ulic a škol v řadě měst, a také ke vzniku desítek zajímavých turistických míst a památníků.

Schopnost si ze sebe utahovat a dovádět situace do absurdna nás neopustila. Ba právě naopak — internet umožnil tvorbu a šíření nepřebernému množství obsahu, který je z českých zdrojů často humorný. Zmiňme jistě Opráski sčeskí historje. Brutální (černý?) humor, který ve své chvíli opanoval český internet a byl korunován i internetovým oceněním Křišťálová lupa 2013. O korektním humoru nemůže být v tomto případě řeč. Jeho autor s přezdívkou Jaz za největší vtip českých dějin považuje, že český národ se už tisíc let nachází na stejném místě – mezi silnými sousedy uprostřed Evropy. „Paradox je to proto, že Češi si o sobě neustále vytváří mýty, že nebojují, že jsou zbabělci. Kdybychom zbabělci opravdu byli, tak už tu dávno nejsme.“

Titul krále českého humoru by v současnosti mohl získat Tomáš Břínek alias TMBK. Podařilo se mu vytvořit statisícově sledovaný kanál glos českého života. Břínek se proslavil schopností zpracovávat témata z každodenního života a politiky do formy, která je nejen zábavná, ale také podněcuje k zamyšlení. Jeho přístup k humoru je často označován za přímý a bez obalu, což je ve společnosti, kde politická korektnost získává na významu, stále více oceňováno. TMBK dokáže vtipně poukázat na společenské neduhy nebo absurdity každodenního života, aniž by překročil hranice dobrého vkusu. Jeho práce reflektuje českou realitu s jistou dávkou cynismu a sebeironie, které jsou tak typické pro český humor. Jeho schopnost rychle reagovat na aktuální dění a přetavit ho do humoristické formy mu získala širokou fanouškovskou základnu. V kontextu českého humoru TMBK představuje moderního vypravěče, který si uchovává klasické prvky českého vtipu - ostrý úsudek, sebekritiku a schopnost poukázat na absurditu - zároveň však tyto prvky adaptuje pro současnou éru.

Že to umíme dotahovat opravdu do absurdna jsme na mezinárodní scéně dokázali připojením Královce. Snaha o připojení Královce, která se v českém internetovém prostředí rozšířila v roce 2022, je dokonalým příkladem českého smyslu pro humor a schopnosti dotahovat vtipy do absurdních konců. Tento žert vycházel z fiktivní novinové zprávy, která prohlašovala, že Česká republika plánuje po vzoru ruské anexe ukrajinských oblastí připojit k sobě Kaliningradskou oblast, známou historicky pod německým názvem Královec.

Podstata vtípku byla v tom, že se Česká republika údajně snažila využít mezinárodního zmatku a nepozornosti a “nárokovat” si Kaliningradskou oblast, což by byl krok podobný ruskému přivlastnění částí Ukrajiny. Samozřejmě šlo o kompletní fikci, která měla reflektovat nejen současné geopolitické události, ale také českou tradici samozřejmých a absurdních vtipů.
Make Hrálovec great again.

Make Hrálovec great again.

Ovšem úroveň, kam se celá aktivita dostala byl neskutečný. Přisadili si český prezident a slovenská prezidentka. Proběhlo referendum, začaly se prodávat zájezdy k moři, zdravili jsme pobaltské státy jako své nové sousedy, vytvořili nový státní znak.

Reakce veřejnosti na tento vtip byly různé - od zmatku a nevěřícnosti až po pobavení a nadšení. Akce nabrala takového rozsahu, že nemalá část lidí neuměla rozlišit, co je ještě realita a co humor. Dokonce i některá zahraniční média na chvíli uvěřila, že jde o skutečný politický záměr. To ještě více podtrhlo komičnost situace a ukázalo, jak může absurdní humor překvapit a oklamat i v době internetu, kdy bychom mohli očekávat snadnější ověření takových informací.

Český humor, včetně toho sarkastického a autoironického, tedy může být vnímán jako výraz národního charakteru, který byl utvářen staletími zkušeností, a který umožňuje Čechům čelit výzvám s odvahou a úsměvem. Češi mají dlouhou tradici využívání humoru k zvládání těžkých časů a kritiky mocných. Takže ano, Heydrichu, jsme smějící se bestie. Haha. To se mi líbí