Jeviště Národního divadla náhle potemnělo. Úzký paprsek světla ozařoval pouze mladičkou dívku ladící si hlasivky do správné tóniny. Tento den byl pro ni velmi důležitý. Dnes se mělo rozhodnout o tom, jestli se stane operní pěvkyní národního svatostánku, o čemž snila už jako malá. V osmi letech odehrála svůj první houslový koncert, absolvovala školu herectví v rámci Národního divadla, obětovala příliš na to, aby to dnes nevyšlo. O to víc ji následné odmítnutí zasáhlo. Zpívání se však nevzdala a udělala dobře. Ano, hádáte správně, původně odmítnutou pěvkyní byla Ema Destinnová, která nakonec vystupovala na předních operních scénách napříč světem - v Berlíně, Londýně, Vídni, Paříží i New Yorku. A samozřejmě i v Praze. Své cesty po světe využívala během první světové války k informování zahraničního protirakouského odboje, byly jí proto zakázány. Obnovila ale své koncerty na českých scénách a na každém z nich v závěru zpívala Kde domov můj.
Byla všestranně nadaná, vzdělaná a temperamentní, velmi inteligentní a nekonvenční.
Ema Destinnová byla neustále na cestách. Její profesní život ostře sledovaly světové magazíny, ale svůj osobní život si pečlivě strážila. Spolu se svým mužem si koupila zámek ve Stráži nad Nežárkou, kde mohli odpočívat, třeba při třídění starožitností. Jejich sbírka se stala základem dnešního zámeckého mobiliáře. Nahlédnout můžete také do ložnice s tajným východem nebo do soukromé věštírny, kde Ema Destinová s přáteli vyvolávala duchy! Okultismus byla její vášeň, což dokazuje i hadí tetování. To se mi líbí
0 komentářů