Narodil se v roce 1826 v Praze pod německým jménem Adalbert Fingerhut, byl ale Čechem každým coulem, velkým vlastencem a mimo jiné i prozaicky zakladatelem Amerického klubu dam - prvního českého ženského spolku.
Rodiče Adalberta, který své jméno i příjmení později počeštil na Vojta Náprstek, provozovali v Praze lihovar a hostinec v domě U Halánků, syna ale poslali studovat na gymnázium, a pak i práva do Vídně. Už v mládí byl Vojta aktivní politicky - v roce 1848 se účastnil povstání v Praze i Vídni, po jeho potlačení ale uprchl do USA. A tady poznal úplně nový život. Původně student práv se živil různě, byl truhlářem, knihkupcem, ale taky politikem a diplomatem. Za 9 let, které v Americe strávil, se stal výrazným členem společnosti a sdružovali se kolem něj další emigranti z Čech.
Ženská práva a technologický pokrok
Život Vojty Náprstka výrazně ovlivnily silné emancipované ženy - nejdříve matka Anna a později i žena Josefa. Možná právě proto se snažil protlačovat práva žen, dával jim nové příležitosti, učil je novým dovednostem a ukázal jim, že se nemusí podřizovat. Když se Vojta v roce 1858 vrátil do Prahy, právě s pomocí své matky přetvořil rodinný hostinec na společenské centrum, kde se scházela tehdejší inteligence. Když se pak v roce 1875 oženil, s manželkou založili Americký klub dam, vůbec první ženský spolek na našem území.
Členkami tohoto klubu byly například Karolína Světlá, Renáta Fügnerová-Tyršová, Eliška Krásnohorská, Marie Riegrová-Palacká, Žofie Podlipská nebo i Charlotta Garrigue-Masaryková. Téměř každá pražská prominentní nebo intelektuální rodina měla ve spolku své zástupkyně. Náprstek ve svém rodném domě v Praze pořádal pro ženy přednášky, ale i kurzy pro "moderní hospodyňky". Předvedl i nové technologie, například šicí stroje, lednice, pračky, žehličky, plynové vařiče nebo třeba tlakový hrnec. Americký klub dam byl zrušen v roce 1948, když musely všechny spolky přejít pod kontrolu KSČ, nadšenkyně jej ale opět obnovily v roce 1996 a stále funguje.
Jeho muzeum je otevřené dodnes
Náprstek byl sám velmi zcestovalý a měl v zahraničí spoustu kontaktů, díky kterým rozšiřoval své sbírky technických a průmyslových vychytávek. V roce 1862 svůj rodný dům dokonce změnil na České průmyslové muzeum, dnes Náprstkovo muzeum, a vystavoval zde technologické novinky, průmyslové výrobky a podobně. Do sbírek mu přispívali i třeba Julius Zeyer, Bedřich Hrozný nebo Emil Holub. Kromě mecenáše a cestovatele byl taky Náprstek poslancem, který bojoval za česká stání práva v Rakousku-Uhersku, a také spoluzakladatelem Klubu českých turistů, jehož se stal i předsedou.
Celý život se prezentoval jako ateista a jako jeden z prvních Čechů si přál být po smrti zpopelněn. To se mu podařilo, i když muselo být kvůli tomu jeho tělo převezeno až do Německa, jelikož naše zákony kremaci neumožňovaly. Zemřel 2. září 1894 a jeho urnu najdeme v dnešním Náprstkově muzeu. To se mi líbí
0 komentářů