Tričko Magor - pánské

Hudba Plastic People of the Universe rozdělovala normalizované Československo na dva tábory. Jedni se s jejich tvorbou ztotožňovali, druhým praskaly bubínky při prvním kytarovém rifu. Hudebnímu kvartetu však nešlo o přední příčky hudebních hitparád, ale o něco důležitějšího, něco co naopak všechny spojovalo, o svobodu. Kvůli její absenci se v Plasticích probudila “bestie”, kterou nešlo umlčet ani spoutat. Hlavou této příšery živené z útrap Čechoslováků a zároveň hlasem národa byl umělecký šéf a manažer kapely, Ivan Martin Jirous přezdívaný “Magor”. Šelma bažící po svobodě v něm začala růst již v dětství, které prožil v Humpolci.

„Chodí v černém svetru a štítí se práce,” tak Ivana Jirouse popsal posudek výboru humpoleckých žen, který dokládal jeho způsobilost ke studiu na vysoké škole. Inteligenční předpoklady k vyšším studiím měl již jako student humpolecké základní školy. Ve třinácti letech údajně vstřebával moudra z Dostojevského či Kavky. Knihy si pečlivě ukládal do domácí knihovny.
Nespokojenost s poměry Ivanu Jirousovi skutečně nikdy v radosti nebránila. Ani při studiu na gymnáziu ani při pobytu ve vězení, kde za protirežimní činnost, čítající mimo jiné podpis Charty 77, strávil celkem 8,5 roku.

Magor byl zkrátka hodně svůj a ano, i tak trochu magor. Minimálně pokud si pod tímto slovem představíme člověka, který říkal a dělal “šílené” věci, protože to za něj nikdo neudělal, jako třeba říkat “ne”, když většina říká “je mi to jedno”.

Tričko s Magorem Jirousem nejen pro všechny nespoutané jedince a milovníky undergroundu navrhla Jitka Rufferová.