Tričko Milada - volný střih

Odsouzení Horákové vyvolalo rozruch po celém světě. Albert Einstein, Winston Churchill nebo Jean-Paul Sartre a další známé osobnosti zaslali dopisy s žádostí o milost prezidentu Gottwaldovi. Ovšem bez účinku. Sama Horáková o milost nežádala, stejně jako se nepoddala při výslechu, a i přes předem daný scénář soudu se dokázala místy vzepřít a sama bránit svou osobu a své demokratické ideály. Ostatně demokratické principy T. G. Masaryka hájila Horáková celý život. Ještě během studií práv vstoupila do Ženské národní rady, následně i do Československé strany národně socialistické nebo i Československého červeného kříže. Za druhé světové války působila v odboji, gestapo ji krutě vyslýchalo a následně i věznilo, mimo jiné i v Terezíně. Po válce se stala poslankyní a vystupovala proti pro východní zahraniční politice, stejně jako rozšiřující se komunistické moci.

Po finálním nástupu komunistů k moci se demonstrativně vzdala poslaneckého mandátu. I přes možnost odchodu do zahraničí Milada Horáková zůstala ve vlasti a pomáhala lidem s emigrací, veřejně vystupovala proti komunistické vládě a byla v kontaktu s exilovými politiky. Až do úplného konce zůstala silnou ženou věrnou své vlasti, což dokazují její údajná poslední slova: „Padám, padám… Tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid… Budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám… Přeji vám to, přeji vám…“ Uctít památku nejen Milady Horákové můžete tak, že budete nosit její portrét na tričku, a to „s hlavou vztyčenou“.